Přání pod stromeček

Předvánoční čas a blížící se konec roku jsou prostorem pro bilancování a možná i osobní rozjímaní.

Co bych přál Praze 2 pod stromeček? Vůbec nic. Ne však proto, že bych byl nepřející. Praha 2 je tvořena domy, ulicemi, parky a hlavně svými obyvateli. A když někomu přát, tak právě jim. Tedy vám, čtenářům.

Předvánoční čas a blížící se konec roku jsou prostorem pro bilancování a možná i osobní rozjímaní. Stále více se však tento čas stává honem za dárky, nablýskaným pozlátkem a přeplněnou lednicí. Honem za něčím, co nemá vlastně skutečnou hodnotu. Dárek udělá radost, to zajisté, ale není to jen vykoupení za čas, kdy se svými blízkými nejste? Je skutečně třeba, aby těch dárků bylo tolik, že si na ně budete brát nesmyslné půjčky?

Zastavte se, alespoň na chvíli. Zavřete oči a vraťte se do dětských let. Co Vám udělalo největší radost na Vánoce? Autodráha byla jistě super, ale mě vedle té tajuplné atmosféry, barevných světýlek, svíček a vůně jehličí se líbilo nejvíce to, že se celá rodina sešla na jednom místě, u jednoho stolu.  Ten hřejivý pocit, že všichni mí blízcí jsou v mém okolí. O tom by, dle mého názoru, měl tento čas být. A pochopitelně ideálně nejen ten.

Takže přeji všem, aby si našli čas se svými blízkými být, aby třeba našli odvahu zhojit staré rodinné šrámy, aby si vzpomněli na ty, kteří už tu s nimi nemohou být, a aby si vážili i drobností a věcí, které se jim mohou zdát samozřejmé. Přijměte přání krásných a pohodových svátků ode mě i mých kolegů.

 

(Publikováno v radničních novinách Prahy 2; autor Petr Novotný)

19. 12. 2016