V čem může být Karel IV. inspirací pro dnešní politiky?

Akceptace odlišných názorů, nadčasová koncepčnost a úcta k hodnotám charakterizují tři základní morální aspekty jeho vlády, které přetrvávají celá staletí.

„Kdožpak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí s pravou vírou.“  Příznačný citát z autobiografického životopisu Karla IV. Vita Caroli. Charakterizuje totiž tři základní morální aspekty jeho vlády, přetrvávající celá staletí.

Prvním je akceptace odlišných názorů. A to nejen z vlastního tábora, ale i z řad odpůrců. Vzpomeňme jen na jeho obhajobu Milíče z Kroměříže, kterého tím zachránil před potupnou smrtí na hranici, ačkoli ho tento kazatel označil za Antikrista. Jde o míru velkorysosti, kde má osvícená monarchie výhodu před parlamentní demokracií. Nemusí totiž odsoudit novátorskou myšlenku a prospěšné nařízení jen proto, že se nejedná o vlastní nápad a ztrácely by se tak politické body.

Druhým je nadčasová koncepčnost. Vidíme ji dodnes např. v urbamismu Nového Města. Nekalkulovalo se s momentální slávou a volebními preferencemi, ale s vizemi do budoucna. Stavební podmínky pro očekávaný přírůstek obyvatelstva byly velmi přísné. Hotové domy musely stát na přidělených pozemcích do 18 měsíců a jen za první 4 roky se jich postavilo přes 600!

Třetím je pak úcta k hodnotám. Duševním i materiálním. Svědčí o tom založení univerzity, protože pokrok znamená vzdělání. Otec vlasti také dobře věděl, jak by bylo jednoduché všechno prodat, třeba pod cenou, hlavně rychle, jelikož žijeme jen jednou a po nás potopa. Naopak. Snahu o uchování a ochraně majetku vtělil do zákoníku Majestas Carolina, který mu ovšem šlechta smetla ze stolu a Karel tak musel předstírat, že tento dokument náhodně shořel. Inu, každá doba má své „rodové“ panstvo.

(Publikováno v radničních novinách Prahy 2; autor Karel Stibor)

9. 5. 2016